Duchovní křižovatky
Život má mít cíl. Život je cesta. Všechny cesty vedou i k jednomu cíli. Cílem života je žít v lásce, harmonii a jednotě se vším živým i neživým. Máte pocit, že všechny tyhle duchovní pravdy a klišé jsou vlastně o ničem? Působí na vás jako jedna velká křižovatka plná dopravního kolapsu? Navigační systém selhává, semafory místo toho, aby spolupracovaly, se spíše přetahují o zelenou a každý druhý tvrdí, jak je důležitý, jak dokáže to a tamto a vidí správný směr a cestu? Pohled z chodníku vás nejprve děsí, když ale odvážně vstoupíte do vozovky, abyste přešli na druhou stranu a podívali se na všechny záležitosti z druhého úhlu pohledu, jen stěží se proplétáte mezi všemi těmi zaručenými radami. Přeskakujete neznámé pojmy, ze strany do vás naráží jakási zcela neuchopitelná monstra formulací a popisů sounáležitostí energetických věcí, vesmírných zákonů a vy už se ani nesnažíte chápat. S pohledem z druhé strany na tom nejste o moc lépe, a tak vás napadne spásná myšlenka. Poznat to! Naučit se mluvit stejnou řečí, pochopit důvody, stavební proporce, odhalit záměr projektanta. S novou vervou se vrháte do všech těch ulic a uliček, mezi řidiče, uvízlé chodce, semafory, výfukové plyny a toužíte najít tu správnou cestu, ten jediný možný a pravdivý systém. Už máte pocit, že jste na jeho začátku a na levoboku se začne vzpínat lepší a ouha zprava další, zespodu pravdivější, ze shora dokonalejší. Máte načteno, nastudováno, absolvovali jste tisíce kurzů, léčebných metod, po každé nové informaci hltavě saháte a přesto nic! Přesto stále nenacházíte to, po čem toužíte. Možná už ani nevíte, po čem jste toužili na začátku, protože i vaše samotná touha si prošla transformací podle zaručených pravidel. Měla být klidná, meditační, naplněná pozitivním myšlením až po okraj přesně podle příručky. Jenže ona není. Změnili jste se, vaše chtění, myšlenky, ale kdesi uvnitř probublává smutek a naštvanost. Možná pramení jen z okolností, možná z pocitu vlastního selhání.
Mám pro vás jednu zaručenou radu!
VYKAŠLETE SE NA TO!
Nic, co prvotně pochází z venku, vás šťastnými neudělá. Tohle staré moudro platí úplně stejně pro ten hmotný svět (dostatek peněz ke zdraví nevede atd.) jako pro ten duchovní. Zkrátka a jednoduše řečeno neexistuje cesta, která vede mimo nás a dokázala by nás přivést k vnitřními naplnění. Pro někoho to můžou být ostrá slovo, jiný v nich najde odpověď na svoji otázku, proč to stále nefunguje. Proč i když se řídím všemi radami směru bé a vyzkoušel/-a jsem i nauku alfa a metodu „celývesmírjevemě“, se cítím pod psa a dokonce sám sobě lžu. Přesvědčuju sám sebe, že jsem někde, kde bych podle rad být měl. Popírám své pravé pocity a neskutečně se stydím. Prožívám své strachy, deprese, pocit prázdnoty a vůbec všechno to, co bych přece správně neměl. Proč to, co funguje jiným, nefunguje zrovna mě? Jsem snad horším člověkem? Nezasloužím si to?
Vím, že má slova vás hned nepřesvědčí, ale i tak: POCHVALTE SE. Poplácejte po zádech. Protože paradoxně první krok jste udělali už teď. Přijde vám to divné? Ale vůbec. Už jen to, že si zcela vědomě uvědomujete, že něco není tak, jak má, je úspěch. Jen s poznaným se dá pracovat. A vy jste poznali. Sice možná přes všechny překážky a zklamání, ale nyní už to víte! Víte, že se necítíte tak, jak byste chtěli. Nemáte, co byste si přáli. Vnímáte ve svém životě mnoho překážek, negativních situací. Špatně spíte, často brečíte, příliš nadáváte. Každý si může doplnit dle svého.
Jak už bylo ale zmíněno výše, pomoc venku nehledejte. Nikdo nic nevyřeší zázračně za vás. Každý může podpořit kroky druhého, může ho obejmout, utišit, pomoci se postavit na vlastní nohy. Pomoci. Na nohy se totiž nikdo za druhého nepostaví. A tak jen zkrátka PŘESTAŇTE HLEDAT. Nevažte se úporně na informace z venku. Nebuďte psancem sebe samých ale i těch zvenčí. Začněte žít a prožívat sami sebe. Tu dobu, kterou jste trávili učením se metod a čtením přehršle knih, zkuste věnovat svému tělu. Zkusili jste si někdy všímat svých emocí a pocitů? Kde vznikají, kam směřují. Zeptali jste se někdy proč bez nutnosti hledat odpověď mimo sebe? A kdy jste naposledy naslouchali tlukotu vašeho vlastního srdce? Vše, co tak moc hledáte, je totiž ukryto ve vás. Tu řeč, kterou je nutno rozkódovat, je jen a jen ta vaše. Prvotní a jedinečná. Přesně to je ta vaše cesta. VAŠE. Jedinečná, nádherná a naplňující. K ní nenajdete návod na internetu ani nikde jinde. Ten návod najdete jen sami v sobě. Nikdo ho neobjeví za vás, nikdo nebude a nemůže naslouchat vašemu vnitřnímu hlasu, který je připraven vás vést. Druzí nám mohou jen setřít slzy a otevřít náruč. Té bude na té naší cestě totiž potřeba!
Není to pěšina slibující stavy blaženosti a zemský ráj po půl roce praktikování. Je to stezka SEBEPOZNÁVÁNÍ plná dobrodružství, tichosti, překvapujících zpráv, slz i hluboké vášně. Skrze jednotlivé vrstvy poznávání, nashromážděných ran a strachů i vašich silných stránek, talentů a potenciálů vás povede k objevení vnitřního domova, k původu vaší bytosti, až k jádru vaší duše. Po cestě budete sám sobě žákem i učitelem. Jen vy sami nejlépe víte, co je pro vás nejlepší, a hlavně JAK TO UDĚLAT.
Za dlouhá léta jsme si po vzoru věcí hmotných, které nás všude obklopují, nějak zvykli a přijmuli iluzi, že vše kolem je příliš složité. Abychom mohli to a tamto, musíme splnit jasně dané kroky a ideálně v pevně stanoveném pořadí. Některé duchovní školy tohle skutečně i razí. Jenže podstata je daleko jednoduší. Vlastně ta úplně NEJJEDNODUŠŠÍ. Stačí se rozhodnout. Skutečně, jak se říká z hloubi srdce, a vykročit. Ne zítra, ne za měsíc, rok. Teď, právě teď. Ať již sedíte v práci, jedete autobusem, nebo se ukládáte ke spánku. Zkuste nechat myšlenky jen tak plynout. Že to nejde? Vytrvejte, je to jen o cviku. Věnujte se každý den činnosti, která vás naplňuje vášní. Malujte, zpívejte, běhejte. Na tom nezáleží. Dopřejte si smích. Bavte se. Každý den pět minut ze začátku. Možná za rok zjistíte, že už ani nic jiného neděláte. Že i činnosti, které pro vás dříve byli rutinou, mají jiný nádech. Možná však už byly nahrazeny úplně jinými. Těmi, které prožíváte ve vášní a radosti. Dejte prostor hlasu svého srdci a radosti. Vytvořte skulinku, ve které mohou růst a sílit. Snažte se v těch chvílích nemyslet na nic jiného. Nemějte výčitky. Co je pět minut, hodina, den v pohledu celého života. Zasejte semínko a zalévejte ho. Aktivně hledejte vše, co vám přináší pocit vnitřního naplnění, byť se vám to může zdát zpočátku zbytečné a nedostatečné. Prvnímu pohledu bývá skryto, ale nachází se vždy daleko blíž, než se může zdát.
Pokud mi nic z toho, co v předešlých řádcích zaznělo, nevěříte, je to naprosto v pořádku. Reagujete totiž na svůj vnitřní hlas. To přesně je ten správný krok! Pokud vás má slova zaujala, nechejte se jimi, prosím, inspirovat. Přesně to je totiž to, co bychom měli s informacemi z venku dělat. Zaregistrovat je. Nenechat v sobě vyvolat bouřlivou emoci. Vzít v potaz, uložit a nechat se jimi inspirovat na naší vlastní cestě. Je jedinečná. Je kouzelná a je jen naše. Těch vlastních cest je přesně tolik, jako lidí na tomhle světě. Dohromady tvoří nádherný obrazec plný jinakosti a celistvosti. Jedna se bez druhé neobejde. Do skládanky totiž také potřebujete všechny dílky. Tady to není jiné. Povede přesně tam, kam vy sami určíte. Stačí si věřit a stát se zodpovědným řidičem vlastního života.
Věřte, naslouchejte si a buďte sami k sobě přesně takoví, jací byste si přáli, aby k vám byli i ostatní!