Princip duality v praxi

Náš svět je tvořen nepřebernou paletou možností. Je výzvou (ne vždy vyslyšenou), školou pro naše duše, místem, kde je možné projít svoji cestou od naprostého začátku. Vstoupili jsme sem v různých fázích svého vývoje. Máme však k dispozici neuvěřitelné množství způsobů, jak své bytí zde přivést ke skutečnému životu, probudit se a směřovat za tím, co jsme si kdysi předsevzali a pak náhle zapomněli. Možnosti našeho světa se ve své pravé podstatě zdají být skutečně neomezené. Na existenci této rozmanitosti však hraje podstatnou roli princip duality- bez poznání negativního nelze poznat pozitivní, bez tmy nelze poznat světlo.

Základem veškerého bytí ve formě nám viditelné i té skryté je energie a její vibrace. Tento fakt už pomalu prosakuje i do vědeckých sfér a i na té materiálně nejvyšší úrovni začínají prosvítat nesmělé náznaky potvrzující, že tomu tak skutečně je. Co to však znamená pro nás?

Rozmanitost našeho světa je tvořena přítomností různých energií, tedy energiemi o různých vibračních stupních. K jejich poznání a pochopení nás vede právě princip duality- i je samotné bychom mohli jednoduše rozdělit na dvě skupiny. Vibrace, které nám „škodí“- jsou nižší než naše, a vibrace stejné či vyšší, které mají léčivý charakter. Jedny bez druhých by však v našem světě fungovat nemohly. Obě varianty nám velmi pomáhají během našeho vývoje a mnohdy jsou to právě ty „nižší“, které nás ženou dostatečně dopředu. Upozorňují na naše slabá místa, nedostatky. Mají tendenci prostupovat v místech našich slabin a traumat a způsobují disharmonii (svými nízkými vibracemi ovlivňují naše „pole“). Při delším působení jsou příčinnou onemocnění na fyzické úrovni.

Strašáci za rohem nebo nepřátelské okolí?

Každý z nás kdesi v hloubi své duše touží po harmonii. Životu bez hádek, stresu, depresí. A naše reálná existence zde a její směřování plyne skutečně tímto směrem. Možná se vám to zdá neuvěřitelné, ale je to tak. Naše poznávání (možné lépe řečeno prožívání) během všech životů směřuje k pochopení podstaty bytí. Planeta Země a životy zde jsou vlastně takovou školou pro duše. Hřištěm, na kterém máme možnost pochopit zákonitosti rozmanitosti, které ve vyšších dimenzích splývají v nejvyšší jednotu. A rozmanitost lze poznat jen skrze její polaritu.

Zkuste se zeptat sami sebe, proč nejste šťastní. Proč nevnímáte život zde jako šanci? Proč se utápíte v pocitech ublíženosti a nespravedlnosti? Máme tendence důvody svých bolestí hledat venku. Kde jinde také, když potraviny neustále zdražují, ale platy zůstávají stejné, šéf vás po ránu sjede jen proto, že sám má špatnou náladu, manžela (manželku) podezříváte z nevěry, kamarádka je naštvaná, děti neposlouchají, trápí vás bolesti hlavy, politici lžou, auto se rozbilo…. Kde tedy hledat jinde příčiny svých depresí než ve skutečnosti, že důvody pocházejí z venku?

Podívejme se však na celou situaci trochu jinak:

Nejbližší svět kolem nás má tendence zrcadlit nám náš vztah k nám samým.

Zkuste se sami sebe zeptat, zda si sebe dostatečně vážíte, zda se máte rádi, zda máte rádi vnitřní dítě ve vás. Že děti odmlouvají? Neposlouchají? A posloucháte vy svůj vnitřní hlas? Necítíte v sobě vnitřní tlak, který však dusíte? Možností a zrcadel, které nám naše okolí dává, je nepřeberné množství. Stačí se jen zastavit a zkusit přemýšlet. Naučit se hledat k sobě, být k sobě přívětivý, přijímající a naslouchat vnitřnímu hlasu.

Člověk je tvor společenský. Ke svému životu potřebuje přítomnost ostatních. Potřebuje vytvářet vztahy. Každý však neustále myslíme a cítíme sami za sebe. Nikde se nenajde stejný jedinec. Proto vztahy mezi lidmi všeobecně patří k místům, kde se snadno prodere na vrch negativní emoce/ zranění z dřívějška. Právě tady se lehce utvoří průchozí tunel pro nižší energie, které tudy mohou proniknout a emoce či zranění se tak dostane na světlo právě především svým bolestivým důsledkem. I zde však platí, že tímto nás tato polarita dokáže upozornit na naše slabá místa a s těmi je pak nutné pracovat. Příčina našich bolestí a zranění tak neleží vně nás (u našeho okolí, u lidí kolem- byť se zdají být důvodem), ale v nás samých. Skrze naše slabá místa, zranění mají tendence pronikat a upozorňovat na sebe entity s nižšími vibracemi. Maskované však zůstávají pod záminkou druhých tak, aby byli schopni ovlivnit naše jednání skrze naši citlivost a emoce. Naše okolí nám tedy přestane ubližovat ve chvíli, kdy pochopíme, že začít a pracovat je třeba u sebe. Okolí nám může sloužit jako signální soustava, která ukazuje na jaký problém a část se zaměřit.

V současné době se může zdát, že rozpory mezi jednotlivci i skupinami až nebezpečně nabírají na intenzitě. Svět se pomyslně dělí. Neděje se však nic, co by nemělo svůj velký důvod a základ právě v možnosti zdejší rozmanitosti. Vezměme dění kolem nás jako výzvu, jako signál, kde u sebe začít a jak. Signál, který bude sílit, pokud jej i nadále budeme číst špatně nebo se ho dokonce budeme snažit ignorovat.